Čekám na vídeňském letišti na spoj do Prahy po týdnu stráveném v trojúhelníku měst Dněpropetrovsk, Krivoj Roga Záporoží na východní Ukrajině. Dívám se na odlétající letadla a v duchu přemýšlím nad tím, kolik území člověk přeletí, aniž by měl ponětí o tom, jak přesně to tam dole vypadá a kdo tam žije. To musely být doby, kdy lidé cestovali kočáry, setkávali se s obyvateli všech měst, vsí a vesniček a tak věděli přesně, kudy jejich cesta vede. Jistě si udělali i lepší obrázek o tom, jak svět vypadá. V ten moment do mě strká asertivní německy mluvící mladík, že by si také potřeboval nabít počítač. Realita rychle naruší snění na vlně blahosklonné nostalgie a nastává dohadování se s mladíkem o zásuvku. Po mírném rozladění z nečekaného návratu do reality se vrací i rozum. Vždyť cestování bylo tehdy také pomalé, nebezpečné a namáhavé. Potřebuji dopsat text.
Během mého pobytu na Ukrajině se na seminářích poměrně často stávalo, že se diskuse stočila jinam a padaly emocionální dotazy. Především ten ohledně pomoci Ukrajině ze strany Evropské unie a visegradských zemí proti ruské agresi, která i přes uzavřené příměří stále probíhá. Tento dotaz kladli novináři, politici, zástupci neziskových organizací a akademici střídavě ukrajinsky a rusky. Při přejezdu mezi ukrajinskými městy si člověk nemohl nevšimnout všudypřítomných národních žlutomodrých vlajek a živého patriotismu vyvolaného nečekaným útokem od státu považovaného ještě nedávno za bratrský. Toto by nebylo až tolik překvapivé, pokud by se nejednalo o města s naprostou převahou rusky mluvícího obyvatelstva.
To mi potvrdila i kolegyně Maria, která srovnávala úroveň patriotismu mezi jednotlivými místy mého pobytu. Vysvětlila mi, že v Dněpropetrovsku je velmi silné vlastenecké smýšlení, přestože zde naprosto dominuje rusky mluvící obyvatelstvo. Méně silný patriotismus je pak cítit v Záporoží, kde paradoxně žije menší procento rusky mluvících obyvatel. Vysvětlení tohoto paradoxu na sebe nedalo dlouho čekat. Záporoží je oproti Dněpropetrovsku mnohem průmyslovějším městem, a tak se konec sovětského impéria daleko silněji projevil na ekonomických podmínkách místního obyvatelstva.
Sama Maria pochází ze separatisty ovládané Luhanské oblasti a tam ji vážou i silné osobní vztahy – žije tam stále její matka a otec. Na dotaz, proč tamní lidé podporují separatisty a myšlenku připojení se k Rusku, mi odpověděla jednoduše. Hlavní roli hraje nostalgie, která lidem předkládá dobu Sovětského svazu jako něco úžasného, úspěšného a klidného.
Je tedy skutečně rusky mluvící obyvatelstvo Doněcké a Luhanské oblasti ohroženo fašistickou juntou, jak ji nazývají proruští agitátoři? Ne. V pozadí ukrajinské krize je i něco úplně jiného. Nebojuje se jen proti fašistické juntě v Kyjevě. Bojuje se i ve jménu nostalgických vzpomínek na dny „pořádku a prosperity“ v Sovětském svazu, v náručí Moskvy. Všichni však víme, čím vším bylo fungování takového systému vykoupeno. Vzpomínky jsou klamavé a často nemají nic společného s realitou ani se skutečným historickým vývojem.
Na východní Ukrajině bohužel návrat do reality ze sladkého snění neprobíhá formou boje o zásuvku, ale krutými válečnými boji, v nichž se ztrácí čím dál více lidských životů.
