Vítězi evropské integrace jsou nepochybně právě státy Střední Evropy. Od vstupu do Evropské unie v roce 2004 zažily prudký hospodářský růst, který byl tažen především přímými zahraničními investicemi z ostatních členských států. Investice z fondů EU umožnily rychlý rozvoj špatné středoevropské infrastruktury. Ve výsledku se tak občanům tohoto regionu nikdy nedařilo lépe. Z velké části lze přitom za tímto úspěchem vidět solidaritu ostatních států EU.

Otázka solidarity států Střední Evropy však byla poprvé položena až po dvanácti letech po vstupu do Unie. Namísto společného sdílení břemena, jež migrační krize představuje, se tyto země rozhodly kvóty na přemístění uprchlíků odmítnout. Nedá se však říct, že by tento krok zničil solidaritu v rámci EU - žádná taková solidarita v první řadě neexistovala. Zemím, jako je Španělsko, které v minulosti čelily podobným migračním tlakům, nikdy pomoc od členských států poskytnuta nebyla.

Solidarita především nepředstavuje pouze uprchlické kvóty. Existuje mnoho dalších způsobů, kterým mohou státy Střední Evropy přispět k řešení migrační krize. EU by se tak měla zaměřit především na řešení, která pro tyto státy budou přijatelná.